Jste manažer nebo vedoucí týmu? Pokud ano, tak s jakými nejčastějšími výzvami se potýkáte?

Právě připravuji workshop na téma vedení týmu pro jednu nejmenovanou firmu a vzpomínám na léta, kdy jsem byla v roli tým lídra já a jaké to bylo.

Bylo to radostné a příjemné. Ale zároveň velmi náročné. Byla jsem mezi mlýnskými kameny. Z jedné strany moji podřízení se svými potřebami a požadavky a z druhé ředitel a jeho zástupce s minimálním pochopením pro nároky řadových pracovníků.

Složitá pro mě byla zpočátku práce s lidmi. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že operativa musí někdy stranou, že důležitější je promluvit s kolegou, který to zrovna potřebuje.

Ba že je důležité s ním mluvit, i když to zrovna nepotřebuje. Že je jen na mně, jakou atmosféru svým stylem vedení a přístupem vytvořím. Že autoritu si vybuduji jedině upřímným zájmem, profesionalitou a lidským přístupem.

Na co jsem narážela a jak jsem se s výzvami popasovala?

Plánování

Opřeli jsem se do plánování a do definování jasného SMART cíle. Cíl i plán jsme tvořili společně. V uvolněné, neformální atmosféře přicházeli zaměstnanci se zajímavými nápady a názory. Nebáli se ozvat a diskutovat. Jejich návrhy jsem často přijímala s nadšením. Vytvořili jsme bezpečné prostředí a podmínky pro kreativitu a inovace. Cíl i plán byl dítětem celého týmu a tak byl také všemi vnímán.

Komunikace

Nastavili jsme s týmem jasná komunikační pravidla – komunikační sedmero. Každý měl sedmero na zalaminované kartičce po ruce, na stole nebo na nástěnce. Vyžadováním jeho dodržování se pravidla dostala lidem pod kůži a díky tomu se zlepšila komunikace nejen v rámci týmu, ale obecně vůči druhým. Mám je pod kůží i po letech a kamkoli mě život zavál, snažila jsem se tyto zásady dodržovat a šířit. Samozřejmostí byl osobní kontakt všech členů týmu v podobě týdenních porad.

Motivace

Díky jasnému směru, cíli a plánu lidi věděli proč, co, jak, s kým a kdy dělat. Půl práce na motivaci hotovo. Co dál potřebují k tomu, aby byli v práci rádi?

Mně se osvědčila tolik omílaná a přitom tolik opomíjená obyčejná pochvala.
Chválila jsem je okamžitě, když k tomu byl důvod, třeba slovy “tohle se povedlo”, “to je dobrá inspirace”, “to je dobře, že tohle říkáš”, “oceňuji, žes ustoupil”, “děkuji, žes to vyřešil sám” atd.

Na poradách jsem za tzv. hrdinské činy rozdávala čokoládu. Motivačně byla vnímána i politika otevřených dveří. Kolegové se brzo díky vzájemné důvěře naučili pracovat samostatně a chodili za mnou jen když to skutečně potřebovali.

Projevovala jsem o ně zájem. Každé ráno jsem nejdříve obešla kanceláře a zeptala se, jak se mají a co je v daném dni čeká. Ano, je to náročné na čas, ale vyplatí se to. Motivace a angažovanost a v neposlední řadě vaše přirozená autorita raketově rostou.

A jaké metody se osvědčily vám? Budu ráda za komentáře a doporučení. 🙂

Příště se budu věnovat některým dalším tématům, jako například kritické a negativní zpětné vazbě. Ta je pro motivaci členů týmů rovněž důležitá a tu umíme obvykle poskytovat ještě o něco méně než zmíněnou pochvalu.